Odkaz slovenského novináře Ludovíta Števka
Jako třetí téma svého přehledu si Žantovský tentokrát vybral smutnou zprávu ze slovenské mediální scény. Připomíná, že v posledních dnech odcházejí významné publicistické a autorské osobnosti, jejichž místo zůstává prázdné. Do této řady se zařadil i Ľudovít Števko, který zemřel 4. listopadu ve věku 85 let. Števko byl dlouholetým pracovníkem Slovenské televize, autorem dokumentárních filmů, stovek reportáží a řady televizních programů pro mládež. Žantovský ho označuje za osobnost, která tvořila most mezi předlistopadovou a polistopadovou žurnalistikou – a jejíž odchod je podle něj citelnou ztrátou. Přidává i několik osobních a velmi emotivních vzpomínek. „Ľuda Števko byl všeobecně respektovaným novinářem a velkou osobností, která dokázala rozdávat optimismus a úsměv na všechny strany. Já jsem měl štěstí před mnoha lety poznat možná jednoho ze svých nejmilejších slovenských přátel.“
Petr Žantovský zmiňuje také období po roce 1998, kdy se podle něj na Slovensku rozjela kampaň proti nezávisle myslícím novinářům. Števko byl tehdy postupně vytlačován do alternativních médií – psal pro Deník Slovenská republika, Slovenské národní noviny, Týdeník Extra či měsíčník Extra Plus a poskytoval rozhovory i pro svobodný vysílač Banská Bystrica apod. Števko napsal i několik publicistických knih a sám Žantovský měl možnost podílet se na vydání dvou z nich v českém překladu – Válka ve stínu Majdanu (2017) a Přepisovači dějin (2019). K jejich obsahu dodává, že z názvů je patrné, jak byly koncipované – jako výraz Števkova přesvědčení, že se kolem nás dějí procesy odporující našim zájmům, a že on sám se je snažil „na vlastní riziko odhalovat a popisovat“.
Na závěr Petr Žantovský posílá osobní rozloučení: „Takže milý Ľudo, děkuju ti za všechno, co jsme si, to jsme si. A měj se dobře tam, kde jsi právě teď.“